Jakutská lajka - informace o plemeni

V tomto článku bych vás ráda seznámila s tímto úžasným, pracovitým plemenem, jelikož se v současné době na internetu moc článků na toto téma nevyskytuje. Nekopírujte tento článek bez mého souhlasu!

Zveřejněno 14.08.2020

Obecné informace

Jakutská lajka pochází ze severovýchodu Ruska, konkrétně z oblasti zvané Jakutsko. Jedná se o velmi staré severské tažné plemeno, pravděpodobně starší, než jsou samojedi nebo aljašští malamuti. Jakutka je plemeno středního vzrůstu s kompaktním, sportovním tělem. Jde o aktivní plemeno, které se hodí pouze k určitým druhům lidí, protože mají specifickou seveřanskou povahu a velkou chuť do práce.

Historie

O historii jakutské lajky mám na stránkách vlastní článek zde: Jakutská lajka Historie. Dozvíte se v něm vše, od té úplně nejstarší historie až do obnovení plemene a jeho následném uznání v září roku 2019.

Historie jakutských lajek v ČR

První dvě jakutské lajky dorazily do České republiky na začátku roku 2017. První vrh jakutských lajek se narodil v naší chovatelské stanici With Lovely Smile 8. března 2020 ze spojení Almazy Anabara Zhemchuzhina Chernogo Morya x Russkaya Skazka Vuk (oba rodiče ze země původu). Následoval druhý vrh v dubnu stejného roku v chovatelské stanici Eden Severu ze spojení Faten x Oyun Gerel Zhamalay (oba rodiče ze země původu). 

Vzhled

Jakutské lajky jsou podobné ostatním seveřanům, zejména huskymu, některé mohou pro neznalé trochu působit dojmem křížence samojeda s huskym. Jsou ale samostatným plemenem, které se vytvářelo okolo oblasti Jakutska již po tisíce let. Detailní popis vzhledu zde probírat nebudu, ten si každý může přečíst ve standardu, který najdete zde: Jakutská lajka Standard. 

Stavba těla a srst

Podstatou jakutské lajky je schopnost práce, a tomu by mělo odpovídat i její tělo. Nejsou žádoucí přerostlí a velmi mohutní jedinci, kteří mají nejen problém s klouby, ale často i sníženou výkonnost. Stejně tak je nepraktická moc dlouhá krycí srst, na kterou se v zimním období lepí sníh a dělají se z něj kuličky. Nejdůležitější ohledně srsti ale je, aby měl pes dobře vyvinutou podsadu, jelikož bez ní by v polárních podmínkách umrznul. Krátké nohy jsou také problémem, protože pes nemůže správně běhat a běh na delší tratě je pro něj obtíženější.

Momentálně, stejně jako u mnoha jiných plemen, jde chov jakutských lajek často dvěma směry, ačkoliv standard je pouze jeden. Najdou se mohutnější psi s delší, huňatější srstí, kteří jsou především úspěšní na výstavách. Jsou líbiví, ale každý chovatel by měl myslet na to, že líbivost není vše a že musí zohlednit při krytí nebo výběru štěněte do chovu i jiné oblasti, než je huňatá dlouhá srst. Oproti tomu najdeme i sportovnější linie s dlouhýma, hubenýma nohama. Tito psi mají většinou srst kratší a na výstavách často nejsou tak úspěšní (ale mají často lepší pohyb než psi s krátkýma nohama). Nemusím asi zdůrazňovat, že ideální je zlatá střední cesta.

Barva srsti

Další populární kategorií vzhledu je barva srsti. Ta může být v podstatě jakákoliv v kombinaci s jinou barvou, nebo čistě bílá. Najdeme psy se znaky bílými, krémovými, hnědými, červenými, černými, dokonce i pálení, jaké je k vidění třeba u border kolií. V poslední době se rozšiřuje zájem o hnědé jakutské lajky. Nutno zmínit, že téměř všechny tyto jakutky pochází ze stejných předků, kteří nesli tento gen a genetická příbuznost je často velmi vysoká jen kvůli honbě za touto barvou.

Dejte si také pozor na merle jakutské lajky! Ty nejsou uznané standardem, ale přesto se v některých rodokmenech objevují. Merle s sebou nese mnoho genetických chorob, takže důrazně doporučuji se těmto liniím vyhnout. Žádná merle jakutka se naštěstí už pár let nenarodila.

Barva očí

A samozřejmě nesmíme opomenout ani populární barvu očí, která může být hnědá nebo modrá, může být každé oko jiné, nebo jedno oko i dvoubarevné. Modré oči jsou vždycky pro plemeno přítěž, co se týče nezodpovědných zájemců, kteří si psa pořídí pouze kvůli nim. Samozřejmě každý má nějaké preference, každému se něco líbí, ale opět se musí zohlednit ostatní věci. Hnědooký jedinec může být mnohem kvalitnější a pro chov přínosnější než modrooký, nestavte proto své požadavky na modrookosti. 

Povaha

Povaha tohoto plemene je sice trochu komplikovaná, ale ve své podstatě skvělá. Člověk musí tomuto plemeni porozumět. Agresivní jedinci jsou vyřazování z chovu, takže se agresivita vůči lidem neobjevuje. Jsou to smečková zvířata, takže i ve větší smečce si dobře rozumí. Pokud jsou to jedináčci, za svou smečku považují svou rodinu, páníčky. Ty bezmezně milují, nevybírají si za páníčka pouze jednoho člena domácnosti. Většinou si velmi dobře rozumí s dětmi. 

Jakutské lajky jsou velmi chytré, někdy až tak, že vypadají mazaně. Ví, co se jim vyplatí a co už ne. K tomu se také váže jejich tvrdohlavost. Často si rozmýšlí, jestli povel vykonají, a pokud se rozhodnou, že ne, tak s nimi nic nehne. Proto je také velmi těžké je naučit přivolání. Tato jejich část osobnosti nebude vyhovovat velkému množství lidí, jelikož od tohoto psa nemůžete očekávat stoprocentní cvičákovou poslušnost (výjimky se najdou vždy) a chození na volno v lese. Ale můžete čekat stoprocentní oddanost, lásku a parťáka na všechny možné sportovní aktivity.

Jakutské lajky jsou velmi citlivé. Jakmile mají s něčím špatnou zkušenost, velmi dobře si to pamatují a dá celkem dost práce to napravit. Proto se štěňátka tohoto plemene musí socializovat již od co nejnižšího věku na různé podněty - ostatní psi, hluk, auta, cestování v autě, město a spoustu dalších věcí. Když toto neopomenete a dáte si záležet, budete mít skvělého psa, který vás bude moci doprovázet kamkoliv. Věřte ale, že nejlépe se jakutka cítí v přírodě, ať je jakkoliv socializovaná. Jejich citlivost se také projevuje rozpoznáním vašich emocí, někdy doslova utěšují smutné lidi.

Pokud chcete, aby váš si váš pes rozuměl i s dalšími zvířaty, musíte ho socializovat hned odmala. Jakutky většinou nemají problém přijmout kočky a dobře si s nimi rozumí. Menší zvířata by ale mohla být problém, jelikož jsou to od přírody lovci.

Jakutské lajky si na jednu stranu vystačí sami, nepotřebují mít páníčka neustále "za zadkem", ale rozhodně jsou rády za přítomnost své rodiny a pomazlení. Proto jsem zastánce toho, že by pes měl mít možnost jít občas do domu a odpočívat, mazlit se se svými majiteli. Velmi to utužuje vztah mezi člověkem a psem. 

Nároky a péče

Na péči obecně není jakutská lajka nijak náročná, srst vylíná cca dvakrát ročně, někdy to vyjde i jen jednou za 3/4 roku. Jedná se především o podsadu, která se musí pořádně vyčesat, nejlépe vyfénovat fénem na psy, to usnadní hodně práce. Péče o srst ale není náročná, stačí občas vyčesat správným kartáčem a vykoupat stačí jednou za půl nebo 3/4 roku. Tito psi vůbec nesmrdí typickým psím zápachem, což je velká výhoda, když máte psa i v domě. Srst je navíc samočistící, takže i když se pes zašpiní, vše na něm uschne a časem buď opadá, nebo to můžete vyčesat hřebenem. Někdy nezaškodí profoukat fénem psa od prachu. 

Zahrada musí být dostatečně zabezpečená. Znamená to vysoký plot s podhrabovými deskami. Jsou chytré a dokáží si najít cestu ven i tam, kde byste to nečekali. Také musíte počítat s tím, že vaše zahrada už nebude vypadat tak krásně jako předtím - rády hrabou díry, sežerou veškerou úrodu a okusují kůru stromů.

Nároky na její spokojený život jsou ale velké a je to to nejpodstatnější, na co byste měli myslet, pokud si chcete jakutskou lajku pořídit. Zamyslete se, jestli jí dokážete zajistit dostatek sportovních aktivit. Jak bylo již na začátku zmíněno, jakutská lajka je severský tažný pes a podle toho se také odvíjí věci, které ji nejvíce baví, více k tomu níže. 

Sportovní a jiné využití

Jakutské lajky byly odpradávna využívány k tahu těžkých nákladů. Berou to proto jako své životní poslání a opravdu je baví běžet krajinou v zápřahu. To jim můžete dopřát tak, že je zapřáhnete za koloběžku (scooterjöring, scooter), kolo (bikejöring) nebo za tříkolku či káru, pokud máte tažných psů více. Pokud o těchto sportech slyšíte poprvé a máte k nim nějaké otázky, ráda vše vysvětlím. Není na nich nic těžkého a zvládne to i naprostý sportovní antitalent - musíte ale vědět, že se dokážete zvednout z gauče nebo si ráno přivstat, abyste stihli nízké teploty. Také vám nesmí vadit bláto a špína.

Tyto aktivity se provozují především od září do začátku května, dokud je ještě zima a jakutky mohou táhnout. Vydrží ale táhnout ve vyšších teplotách než třeba samojedi nebo malamuti. To ale neznamená, že je budete na koloběžku zapřahat ve 30°C! Běžně tažní psi přestávají fungovat při teplotě okolo 14°C u jakutek to může být třeba i 17 nebo 18. Vždy ale pozorujte svého psa, nenechte ho přehřát a mějte s sebou dostatek tekutin.

Dále se jedinci tohoto plemene rozhodně nebudou zlobit, když je vezmete někam do přírody, nejraději mají túry po horách nebo v lesích, kde to neznají. Dokáží nachodit desítky kilometrů a ani po nich nepřestávají táhnout, tak moc nadšení jsou. Nejlépe uděláte, když budete mít psa na tažném postroji, vodítko s amortizérem, na sobě sedák a pes vás bude táhnout. S tahem začínejte cca od 11-12 měsíců, ne dříve.

Co jiného se dá provozovat s jakutskou lajkou? Někteří jedinci jsou hodně flexibilní a rádi se učí novým věcem. S takovým psem můžete dělat v podstatě téměř cokoliv, ale musíte počítat s tím, že to pravděpodobně nebude na závodní úrovni (alespoň ne s ambicemi na výhru), protože se najdou plemena, která v tom budou lepší a porazí vás. Můžete například běhat agility, tančit dogdancing, dělat nosework a pasení, záchranářské práce nebo coursing.

Jakutky v dávné době také okrajově lovily, to znamená, že mají rozvinuté lovecké pudy (to je důvod, proč byste je neměli pouštět na volno). Můžete se tedy věnovat i lovu, ale spíše ve formě stopování zvěře a nalezení mrtvé/postřelené zvěře, jelikož z historických pramenů plyne, že samotné zabítí nedokáže dotáhnout do konce. Klub dokonce lovecké zkoušky odhlasoval jako povinné pro uchovnění, takže jestli plánujete jakutskou lajku uchovnit, musíte počítat s tím, že bude váš pes muset lovecké zkoušky splnit. To, že mnohem vhodnější by byly zkoušky z tahu, což by u severského tažného plemene asi každý i očekával, by bylo na celý další článek.

Zdraví

Obecně se dá říct, že je jakutská lajka zdravé plemeno a dožívá se vysokého věku. To vše díky tomu, že se jedná o plemeno stále ještě přírodní, primitivní a lidé ho ještě neměli možnost přešlechtit do hrozné podoby, která by zvířatům znepříjemňovala život.

Dysplazie kyčlí

Dysplazie kyčlí je jedním ze dvou nejčastějších onemocnění jakutských lajek. Objevuje se proto, že se plemeno teprve v relativně nedávné době obnovilo a lidé si nemohli dovolit řešit, jestli jsou kyčle dobré nebo špatné, šlo o zachování plemene. V Rusku stále najdeme velmi málo chovatelů, kteří nechají udělat oficiální snímky a posouzení kyčlí, buď mají neoficiální, ve většině případů ale žádné. 

Chovatelé v Evropě začali psy testovat. Výhodou toho je, že když se objeví jedinec se špatnými kyčlemi, máme možnost ho spárovat s jedincem s výborným výsledkem, zatímco v Rusku (ale i některých jiných zemích, kde na zdraví tolik nedbají) nemohou vědět, jak postižené jedince připouští. To je ostatně jedno z největších zdravotních rizik importu štěněte.

Hluchota

Druhou nejčastější nemocí jakutek je hluchota, ať už jednostranná nebo oboustranná. Je vyvráceno, že by se jednalo pouze o bílé jedince, či jedince s bílou hlavou nebo bílýma ušima! Může se to stát i tmavým jedincům. Bohužel vědci stále ještě nepřišli na to, čím je hluchota způsobena, protože se může objevit i u štěněte testovaného páru s výsledkem +/+ (zvířata, která slyší na obě uši). Nejúčinnější je tedy testovat jak rodiče (na hluchých psech je zakázáno chovat dle řádů FCI), tak testovat jejich štěňata, aby si každý chovatel mohl vést svou statistiku a věděl, které štěně bude moci jít do chovu.

Bohužel tohoto testu se v Rusku (ale opět i jiných zemích) už vůbec nedočkáte. Při pořízení štěněte tedy dbejte na to, aby mělo BAER test, neboli test na hluchotu. Pokud nechcete štěně na chov, věřte, že štěně s výsledkem +/- (neslyší na jedno ucho) není vůbec žádná tragédie. Štěně i dospělý pes se chová úplně normálně, můžete s ním běžně fungovat, sportovat, dokonce i chodit na výstavy. Jediné, čemu se budete muset vyhnout, je chov.

Dědičné oční choroby

Vyšetření na dědičné oční choroby rozhodně není u jakutských lajek standardem, po celém světě ho má pouze pár jedinců. U ostatních seveřanů (aljašský malamut, samojed, husky - k těmto plemenům má jakutská lajka nejblíže) se ale povinně do chovu dělá. Dědičných očních onemocnění existuje celá řada a při tomto vyšetření se jich vyšetří poměrně hodně. V budoucnu se možná i toto vyšetření u jakutských lajek rozšíří.

XL-PRA1

Progresivní retinální atrofie (PRA) se zkoumá u specifických plemen, například u husky nebo samojedů. Ale ani u nich toto vyšetření není standardem, nedělá ho rozhodně každý chovatel, spíš jeden z mnoha. Tudíž není asi žádným překvapením, že u jakutských lajek se toto vyšetření ještě doposud nevyskytlo (alespoň mně není známa žádná jakutská lajka s tímto testem).

Nutno zmínit, že klub v současné době nepožaduje žádné z těchto vyšetření. Všichni chovatelé je tak dělají dobrovolně.